„Když to firma zaplatí, může si to dát do nákladů.“
Tohle je jeden z nejčastějších omylů podnikatelů.
Účetně může být náklad zaúčtovaný.
Ale daňově uznatelný být:
vůbec nemusí.
Daňový náklad musí souviset s podnikáním
Základní pravidlo je jednoduché.
Daňově uznatelný náklad musí souviset s:
dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů.
To vychází zejména z § 24 zákona o daních z příjmů.
Nestačí tedy jen:
- mít účtenku
- mít fakturu
- zaplatit z firemního účtu
Musí existovat i skutečná vazba na podnikání.
1. Typicky uznatelné náklady
Pokud skutečně souvisí s činností firmy, bývají daňově uznatelné například:
- účetní služby
- nájem kanceláře
- software
- telefon
- marketing
- pracovní vybavení
- cestovní náklady
- odborné služby
Rozhoduje ale vždy:
konkrétní účel nákladu.
Stejná věc může být u jedné firmy uznatelná a u jiné ne.
2. Nestačí říct „používám to pro firmu“
Příklad:
Firma koupí notebook za:
50 000 Kč.
Pokud ho zaměstnanec používá pro práci, vazba na podnikání je zřejmá.
Ale pokud firma koupí například drahou televizi do soukromého bytu majitele, tvrzení:
„Je to firemní.“
nemusí při kontrole vůbec obstát.
Důležitá je:
reálná souvislost s podnikáním.
3. Reprezentace bývá daňově neuznatelná
Typický příklad:
- občerstvení pro obchodní partnery
- pracovní oběd s klientem
- některé dary
- pohoštění na firemní akci
Tyto náklady mohou být účetně zaúčtované.
Ale podle § 25 zákona o daních z příjmů jsou náklady na reprezentaci zpravidla:
daňově neuznatelné.
To znamená, že při výpočtu daně zvýší základ daně.
4. Sankce a pokuty jsou problém
Firma dostane:
pokutu od úřadu.
Zaplatí ji z firemního účtu.
Účetně vznikne náklad.
Ale daňově?
U řady sankcí a pokut jde o:
daňově neuznatelný náklad.
Firma si tedy nemůže jednoduše snížit daňový základ tím, že zaplatí pokutu.
To by z pohledu daní nedávalo smysl.
5. Pozor na soukromou spotřebu majitele
Velký problém bývá u nákladů, které mají smíšený charakter.
Například:
- automobil
- telefon
- pohonné hmoty
- cestování
- elektronika
Pokud jsou využívány také soukromě, nelze vždy automaticky uplatnit:
100 % nákladu.
Je potřeba správně určit firemní a soukromou část.
A často řešit i související DPH.
6. Daňově neuznatelný neznamená „nesmí být v účetnictví“
Tohle si firmy často pletou.
Náklad může být:
účetně správný
ale současně:
daňově neuznatelný.
Příklad:
firma zaplatí obchodnímu partnerovi večeři za 5 000 Kč.
Do účetnictví náklad patří.
Ale při výpočtu základu daně se může přičíst zpět.
Proto účetní výsledek:
není automaticky daňový základ.
7. Nejčastější chyba
Podnikatel řeší:
„Mám na to fakturu?“
Správná otázka ale je:
„Dokážu vysvětlit, proč tento náklad potřebovala firma k podnikání?“
Při kontrole může správce daně chtít doložit nejen doklad, ale také:
- účel nákladu
- vazbu na podnikání
- skutečné poskytnutí služby
- přiměřenost některých výdajů
Samotná faktura nemusí vždy stačit.
Co s tím?
U každého sporného nákladu si položte otázky:
- souvisí s podnikáním?
- je skutečně doložený?
- není výslovně vyloučen zákonem?
- není částečně soukromý?
- dokážeme ho při kontrole obhájit?
Protože správně zaúčtovaný náklad:
nemusí automaticky snižovat daň.
Nezávazná analýza zdarma
Prověříme vám:
- daňově uznatelné náklady
- daňově neuznatelné položky
- soukromé a firemní výdaje
- správnost zaúčtování
- možnosti legální daňové optimalizace